Nejvyšší soud v nedávné době rozhodl, že pokud zaměstnavatel zaměstnanci výslovně zakáže výkon práce po skončení pracovního poměru nebo mu dá jiným způsobem najevo, že s jeho dalším výkonem práce nesouhlasí či takový souhlas neprojeví z důvodu omylu vyvolaného zaměstnancem, přičemž zaměstnanec přesto pokračuje ve výkonu práce, nemůže být takový pracovní poměr transformován na dobu neurčitou ve smyslu § 65 odst. 2 zák. práce. Nicméně pokračuje-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru s vědomím zaměstnavatele ve výkonu práce pouze z důvodu dokončení konkrétních pracovních úkonů vzhledem k jeho dosavadním nadstandardním vztahům se zaměstnavatelem, nedojde bez bližšího zkoumání vůle obou stran k automatické transformaci pracovního poměru na dobu neurčitou.
(Rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 2866/2018 ze dne 15. dubna 2020)