Nejvyšší soud se v dubnu letošního roku zabýval případem zaměstnankyně, která obdržela výpověď kvůli údajné neloajalitě vůči svému zaměstnavateli. Jádrem sporu byl dopis, který rozeslala nájemcům obchodního centra, v němž kriticky reagovala na změny ve své pracovní pozici.

‍

Zaměstnavatel jí totiž oznámil interní reorganizaci, jejímž výsledkem bylo, že:

- jako obchodní ředitelka se stala podřízenou údržbáře;

- ke své práci obdržela pouze tužku a starý blok;

- byla přesunuta ke špinavému stolu v údržbářské dílně.

‍

Dopis obsahoval ověřitelné a pravdivé informace. Kromě toho však zahrnoval i osobní poznámky o dvou zástupcích zaměstnavatele – například přirovnání jednoho z nich k „hodnému dědečkovi z pohádky“.

‍

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takové výroky nepředstavují natolik závažné porušení loajality, aby mohly být důvodem k výpovědi. Stejně tak nebyly považovány za nepřípustné ani poznámky o „devastaci budovy“ a nepořádku – ty totiž odpovídaly reálným podmínkám nového pracovního prostředí zaměstnankyně.

‍

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu je tedy možné i vyhrocenější formu kritiky považovat za oprávněnou, když:

✔️ byla pravdivá, ověřitelná a nebyla podávána zavádějícím způsobem;

✔️ jejím cílem nebylo hanobení zaměstnavatele, ale ochrana důstojnosti zaměstnankyně;

✔️ byla adresována pouze účastníkům schůzky, kteří byli svědky ponižujícího jednání;

✔️ osobní poznámky nedosahoval nepřiměřenou úroveň závažnosti.