Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky se v krátké době rozhodne, zda zaplatí za to, aby se Česká republika stala součástí prestižního gastronomického průvodce restauracemi Michelin. Vydavatel průvodce si za tuto „službu“ žádá deset milionů korun na následující 3 roky.

Taková finanční platba ze státních, resp. veřejných prostředků jednomu konkrétnímu podniku, zakládá této entitě bezesporu tzv. selektivní výhodu a mohla by být tedy považována za tzv. veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie.

V případě takové platby by se dalo přemýšlet o specifické kategorii, o tzv. provozní veřejné podpoře. Tímto způsobem podniky v podstatě kryjí své výrobní náklady, ale i taková veřejná podpora je téměř vždy neslučitelná s vnitřním trhem Evropské unie, a tedy zakázaná. Výjimkou ze zákazu bývá v tomto případě uhrazení provozních nákladů např. při podpoře obnovitelných zdrojů energie nebo při podpoře ekologických projektů, což si lze v případě Michelinu jen stěží představit.

Jako jedna z mála možností, jak veřejnou podporu legalizovat je použití tzv. pravidla de minimis. Toto pravidlo stanoví, že podpora do výše 200.000 EUR vyplacená během tří po sobě jdoucích fiskálních let jednomu podniku, nebude považována za „nebezpečnou“ a bude, tudíž, „povolena“.

Požadovanou finanční částku lze tedy stěží posoudit jako právně bezproblémovou, resp. slučitelnou s evropským trhem dle pravidel o veřejných podporách. Vzhledem k tomu, že uvedené částky nedávno uhradilo Maďarsko, Slovinsko nebo Estonsko, bude vyvíjející se praxe značně zajímavá.

Jiný scénář by mohl nastat v případě, že by gastronomický průvodce vysoutěžil objektivně danou částku v rámci veřejné zakázky, která by ovšem musela splňovat relativně přísná kritéria.

Autor: Vladěna Svobodová