Pokud se při své podnikatelské či jiné činnosti setkáváte se zpracováváním osobních údajů, určitě jste již narazili na jeden z právních důvodů jejich zpracování, na oprávněný zájem.

V současné praxi občas slouží „oprávněný zájem“ jako univerzální důvod zpracovávání osobních údajů (nemáme-li souhlas konkrétní osoby se zpracováním osobních údajů). Nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie poskytl konkrétnější výklad pojmu „oprávněný zájem“, který umožní správcům osobních údajů mít praktickou představu, kdy tento důvod zpracovávání osobních údajů použít a kdy nikoliv. Může být například čistě komerční potřeba oprávněným zájmem ve smyslu Nařízení GDPR?

V zásadě ano, odpověděl Soudní dvůr. Oprávněným zájmem může být široká škála důvodů, která zároveň nemusí být stanovena pouze zákonem (nicméně musí být v souladu se zákonem), může jít tedy o potřebu čistě obchodního zájmu. Vše má ale zároveň své meze.

Soudní dvůr v rozsudku připomněl pár klíčových zásad, jak vyváženě použít oprávněný zájem. Správce osobních údajů může zpracovávat pouze nezbytné množství osobních údajů, které jsou zpracovávány pouze k omezeným účelům po nezbytnou dobu a s respektem k základním právům a svobodám dotčených osob. Hlavním cílem využití komerčního zájmu by neměla být pouze ziskovost, komerční zájem by měl mít širší význam s přínosem pro jednotlivce a danou společnost. Vždy je nutné balancovat základní práva a svobody jednotlivce s přiměřeností zpracování osobních údajů na základě oprávněného zájmu.  

Autor: Vladěna Svobodová