Co když je v pracovní smlouvě uvedeno jedno místo výkonu práce, ale zaměstnanec dlouhodobě pracuje jinde?

Žalobce uzavřel pracovní smlouvu, kde bylo sjednáno místo výkonu práce Praha. Práci však od počátku vykonával výhradně v Hodoníně, což odpovídalo i dohodě se zaměstnavatelem. Když zaměstnavatel hodonínskou provozovnu zrušil a požadoval, aby žalobce začal pracovat v Praze, zaměstnanec to odmítl. Zaměstnavatel proto rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením pro „neomluvené absence“.

Soud prvního stupně i odvolací soud daly za pravdu zaměstnavateli: podle nich bylo rozhodující, že ve smlouvě byla jasně uvedena Praha, a nebylo proto možné hledat jinou vůli stran.

Nejvyšší soud (21 Cdo 185/2025) jejich rozsudky zrušil. Upozornil, že i zdánlivě jasná smlouva podléhá výkladu – soudy musí zkoumat skutečný úmysl stran, okolnosti uzavření smlouvy (včetně inzerátu), ujištění zaměstnavatele i následnou praxi (dlouhodobý výkon práce v Hodoníně). Teprve na základě tohoto posouzení lze rozhodnout, zda byla absence žalobce skutečně neomluvená.

Poučení:

Místo výkonu práce nelze posuzovat čistě formálně. Soud musí zkoumat skutečnou vůli stran, která se projeví jak v obsahu pracovní smlouvy, tak v okolnostech jejího uzavření a následné praxi při výkonu práce.

Autoři: Pracovněprávní tým