V posuzovaném případě již uplynula doba určitá dle pracovní smlouvy zaměstnance, ale ten se soudně domáhal určení, že trvání jeho pracovního poměru se změnilo na dobu neurčitou. Před pravomocným skončením daného určovacího soudního řízení zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr (pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem) a v textu okamžitého zrušení zmínil, že takto činí „z opatrnosti“, neboť si není jist, zda pracovní poměr zaměstnance již skončil uplynutím doby určité či nikoli.

Soudy nižších stupňů zde z textace „z opatrnosti“ dovodily, že dané okamžité zrušení pracovního poměru je podmíněno tím, že bude vydáno soudní rozhodnutí o tom, že pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou, a nadále tedy trvá. Přičemž v pracovním právu obecně platí, že skončení pracovního poměru jednostranným úkonem zaměstnavatele (výpovědí, okamžitým zrušením pracovního poměru apod.) nesmí být vázáno na splnění jakékoli podmínky.

V daném případě Nejvyšší soud nicméně rozhodl, že samotné použití formulace „z opatrnosti“ v okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podmínku nevyjadřuje, neboť se jedná o pouhé vyjádření, kterým zaměstnavatel zmiňuje svoji nejistotu ohledně toho, zda ke dni okamžitého zrušení daný pracovní poměr stále trvá.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2026, sp. zn. 21 Cdo 720/2026

Autor: Helena Hailichová