Úvěruschopnost spotřebitele je klíčovým tématem pro každého poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Její nesprávné či nedostatečné posouzení může mít zásadní následky, a to včetně neplatnosti úvěrové smlouvy. I do této oblasti přináší novela zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) změny. Ne všechny jsou transpoziční, dochází také ke zpřesnění pojmů a pozornost si zaslouží i navrhovaná změna v přístupu k možným vadám posouzení úvěruschopnosti. Z návrhu zákona je zřejmý větší důraz na materiální stránku věci oproti čistě formálnímu přístupu.

Nově:

- je definován pojem „úvěruschopnost“,

- při posuzování úvěruschopnosti nesmí být použity citlivé osobní údaje a informace získané ze sociálních sítí,

- u solidárně zavázaných dlužníků má být úvěruschopnost posuzována společně,

- má v případě automatizovaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitel právo na tzv. „lidský zásah“ (tedy může žádat vysvětlení, sdělit poskytovateli svůj názor a požádat o přezkum rozhodnutí o (ne)poskytnutí úvěru),

- o právu na lidský zásah musí poskytovatel spotřebitele informovat.

Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost nemusí nutně způsobit neplatnost smlouvy.  Pokud vada v posouzení měla MALÝ nebo ŽÁDNÝ VLIV na výsledek, měla by smlouva zůstat platná. Současně novela zakládá vyvratitelnou domněnku: pokud spotřebitel úvěr splatil, pak byl v době jeho poskytnutí úvěruschopný. Tato změna v přístupu by mohla významně omezit nežádoucí praxi, kdy spotřebitel po několika letech bezproblémového splácení účelově namítne neplatnost smlouvy kvůli formální vadě a domáhá se vrácení již zaplacených úroků. Naproti tomu spotřebitel, který se stal obětí nekalých praktik některých poskytovatelů, má vždy možnost domněnku o své úvěruschopnosti vyvrátit.

Autor: Petra Bernklau