Nejvyšší soud koncem ledna řešil velice zajímavou otázku, zda a za jakých podmínek může být posttraumatická stresová porucha považována za poškození zdraví způsobené pracovním úrazem (spisová značka 21 Cdo 3408/2022).

V tomto případě se jednalo o zaměstnance, který pracoval na stavbě tunelu Blanka (jako tunelář-stavební dělník), kde během razících prací došlo k sesuvu zeminy a zavalení zaměstnancova spolupracovníka. V návaznosti na tuto událost se u zaměstnance začaly objevovat zdravotní problémy (potíže s dýcháním, omezená hybnost, opakovaná ztráta vědomí), které nakonec vyústily v jeho pracovní neschopnost. U zaměstnance se rozvinula posttraumatická stresová porucha a v souvislosti s psychickým traumatem byl uznán invalidním pro invaliditu třetího stupně. Zaměstnanec se proto domáhal po zaměstnavateli náhrady za ztrátu výdělku a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Důležité je, že v době zavalení se zaměstnanec v tunelu nenacházel, vyskytoval se vně tunelu (konkrétně čekal poblíž v nákladním autě na vjezd do tunelu k odvozu zemin), takže zavalení svého spolupracovníka ani nepozoroval. Viděl jen zvířený prach, který se jako následek závalu objevil ve vzduchu.

Nejvyšší soud zde dospěl k závěru, že pokud zaměstnanec vnímá pouze vedlejší projevy takovéto události (hluk, zvířený prach apod.) a v důsledku této události došlo k poškození psychického zdraví zaměstnance, zákonné znaky pracovního úrazu ve smyslu zákoníku práce nejsou naplněny. Na druhou stranu, pokud by byl zaměstnanec při plnění svých pracovních úkolů (nebo v přímé souvislosti s nimi) přímým účastníkem nebo svědkem výše zmíněné situace, bylo by jeho poškozené zdraví způsobené pracovním úrazem.

Autorka: Nathalie Hofmanová

‍