Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nedávno zveřejnil výsledky sektorového šetření v oblasti farmaceutického sektoru. Sektorové šetření je využívaným nástrojem jak národních soutěžních úřadů, tak Evropské komise, díky kterému mohou úřady plošně zkoumat soutěžní podmínky v daném odvětví zejména v případě, že mají podezření, že zde dochází k porušování soutěžních pravidel.

Tentokrát bylo šetření soutěžního úřadu zaměřeno na oblast distribuce léčiv pravděpodobně jako reakce na řadu podnětů menších lékáren a jejich asociací. Stranou zájmu zůstaly, nicméně, otázky související jako jsou např. pay-for-delay dohody, tzn. dohody mezi výrobci originálních léčiv a výrobci generik o nevstupování na trh.

Úřad monitoroval, mimo jiné, problémy vedoucí k nedostatku určitých léků na trhu. Jedním z návrhů bylo doporučení, aby lékaři předepisovali pacientům účinnou látku namísto konkrétního léčiva, což by ale ve výsledku vedlo k tomu, že za rozhodnutím o konkrétním léku bude stát lékárník a nikoliv lékař. V České republice máme přibližně 9 600 registrovaných účinných látek a rozhodující pro pacienta nemusí být pouze účinná látka, ale také její množství, dávkování a možné vedlejší účinky.

Dále Úřad poukázal na upřednostňování vstupu generik a biosimilarů na český trh. Toto doporučení může být sporné, pokud výrobce originárního léčiva věnuje léta klinickým výzkumům s vysokými náklady, které se často nevrátí ani v ochranné patentní lhůtě.  Má být v takových případech přednostně předepisováno generikum? Podporuje takové doporučení volnou soutěž na trhu?

Úřad dále doporučil „zastropování“ obchodní přirážky u hrazených léčiv pro jednotlivé články distribučního řetězce. Pokud bychom přemýšleli o harmonizaci ceny léků na evropské úrovni, tak by fixní strop obchodní marže byl zajisté krok správným směrem. Nicméně, vzhledem k tomu, že část ceny léčiva tvoří např. i DPH, která je v jednotlivých státech odlišná, je otázkou, zda stanovení maximální výše obchodní marže přispěje k jednotné ceně léků a zabrání to paralelním vývozům léků do okolních států? Každopádně by to mohl být nástroj, jak „zafixovat“ obchodní marži distributorům tak, aby lékárny či nemocnice nebyly v horším postavení a nebyly odkázány na „zbylou“ část přirážky.  

Vzhledem k tomu, že úhrady cen léčiv náleží k nejvýznamnějším položkám státního rozpočtu a jejich dostatek na trhu je bezesporu jedním z prioritních veřejných zájmů, náleží této oblasti odpovídající pozornost. Doporučená zvýšená míra spolupráce mezi soutěžním úřadem, Ministerstvem zdravotnictví a Státním úřadem pro kontrolu léčiv je zajisté potřebná, ale otázkou zůstává, kolik konkrétních odpovědí na aktuální problémy (např. výpadky léků na trhu) sektorové šetření přineslo.

Autor: Vladěna Svobodová