Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. srpna 2025, sp. zn. 27 Cdo 1368/2024, potvrdil, že česká úprava evidence skutečných majitelů je v rozporu s právem Evropské unie. Ve svém rozhodnutím navázal na závěry Soudního dvora EU z roku 2022, podle něhož plošné zpřístupnění osobních údajů skutečných majitelů široké veřejnosti představuje nepřiměřený zásah do jejich práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů zaručených Listinou základních práv Evropské unie.

Nejvyšší soud zdůraznil, že zákonodárce postavil evidující osoby do patové situace, když doposud neuvedl českou úpravu do souladu s unijním právem. Zákon na jednu stranu ukládá evidujícím osobám povinnost do evidence zapsat údaje o svých skutečných majitelích a udržovat je aktuální, nicméně splněním této povinnosti zároveň dochází k porušení uvedených práv skutečných majitelů v důsledku následného zveřejnění jejich osobních údajů.

Dle názoru Nejvyššího soudu nemůže jít taková situace, zaviněná nečinností zákonodárce, k tíži evidujících osob a jejich skutečných majitelů. Dokud nebude česká úprava v oblasti zveřejňování osobních údajů uvedena do souladu s unijním právem, nemůže stát vůči evidujícím osobám vynucovat splnění oznamovací povinnosti.

Na uvedené rozhodnutí Nejvyšší soud vzápětí navázal o den později usnesením sp. zn. 27 Cdo 1548/2024, kterým doplnil, že pro uvedený nesoulad s unijním právem není možné aplikovat ani ustanovení českého zákona o sistaci hlasovacích práv na valné hromadě společnosti, která nemá v evidence zapsány své skutečné majitele.

V kontextu obou rozhodnutí Nejvyššího soudu lze shrnout, že ačkoliv zákonná oznamovací povinnost není přímo dotčena, nelze ji za současného stavu vůči evidujícím osobám efektivně vymáhat. Nepochybujeme však, že se jedná o stav pouze dočasný, a obezřetnost evidujících osob a skutečných majitelů zůstává na místě. Spíše než jít cestou nezapsání nebo dokonce výmazu údajů z evidence, je lepší zvážit žádost o jejich znepřístupnění.

Autoři: Jan Koprnický, Lenka Dvořáková