Máte za to, že absence zaměstnance na pracovišti v rozsahu téměř čtvrtiny roční pracovní doby je jednoznačně hrubým porušením pracovně-právních předpisů? Ne tak docela...

Touto otázkou se totiž v nedávné době musel zabývat až Nejvyšší soud. Jednalo se o případ, ve kterém hlavní pokladní kasina za více než rok vykázala o více než 500 hodin více, než kolik v kasinu (v tomto případě však rozuměj na pracovišti) podle kamerových záznamů skutečně strávila.

Na rozdíl od odvolacího soudu, který zdůraznil, že zaměstnankyně „práci, kterou byla povinna odvést, řádně, včas a v požadované kvalitě odvedla“, Nejvyšší soud (dle našeho názoru zcela správně) akcentoval něco jiného – a to důvěru zaměstnavatele, kterou jednáním v takovém rozsahu zklamala.

Právě ztráta důvěry a zpochybnění spolehlivosti zaměstnance může mít optikou Nejvyššího soudu i podstatně vyšší hodnotu než případná výše způsobené škody. V daném případě byla ztráta důvěry o to citelnější vzhledem k tomu, že zaměstnankyně byla v řídící pozici a sama měla dohlížet na dodržování pracovních povinností svými podřízenými.

Nejvyšší soud tak rozhodnul, že i přes bezproblémové fungování úseku, který zaměstnankyně vedla, nelze zastírání neomluvených absencí, obzvláště v takovém rozsahu, prominout, a po zaměstnavateli tak nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnankyni dále zaměstnával, byť jen po výpovědní dobu.