V nedávném rozhodnutí v předrekodifikačním sporu ve věci StavInz CZ v Dekakom Nejvyšší soud aplikoval princip priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy (dnes kodifikovaný v § 574 OZ), a to poměrně inovativním způsobem. Předmětem sporu bylo ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo, ze kterého nebylo zřejmé, zda se pokuta ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení smí účtovat každý den jen jednou, anebo i vícekrát podle toho, s kolika dílčími milníky je zhotovitel v prodlení. Nejvyšší soud rozhodl, že pokud se nižším soudům nepodařilo odstranit pochybnosti ohledně výše žalovaného nároku, bylo namístě přiznat nárok alespoň ve výši, ke které vedl mírnější výklad, podle kterého se smí pokuta účtovat každý den jen jednou (což nižší soudy neudělaly). Dalo by tak se říci, že Nejvyšší soud kreativně zkombinoval princip priority výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, s principy oddělitelnosti a proporcionality. Jde o výklad vstřícný a plně použitelný i pro právní poměry podléhající již občanskému zákoníku z roku 2012.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022, sp. zn. 23 Cdo 79/2021, dostupný zde)

Autoři: Tomáš Richter, Tomáš Král

‍